Známe to všichni,….. na něco se těšíme, něco si plánujeme s něčím na jisto počítáme….ale ouvej.
Najednou se to NĚCO začne z nějakého důvodu hroutit, bortit a vše je najednou jinak.
Pokud nechápeme a neumíme přijímat tyto neočekávané situace, které nám hatí naše plány, nastává zklamání, rozčilování, smutek, pláč, zoufalost a další emoce, které nám ubírají životní sílu, optimismus a chuť do dalšího života….najdou si i takové situace, které člověk nezvládá a vzdá svůj život a sám si ho dobrovolně vezme, ale to už je extrém ( v současné době často realizovaný ).
Někdy jsou to velké plány, a někdy nás dokáží rozhodit i krávovinky…běžnosti a všednosti obyčejných dnů. V této době kdy se nám přestane dařit, se na nás nabalují další a další nezdary, další a další naše plány nevycházejí podle našich představ.
Jak je to možné?
Naprosto jednoduše…díky prvnímu nezdaru a emocím, které ho provázejí…se ladíme na vlnu nezdaru…a tak ZÁKON PŘITAŽLIVOSTI… začne pracovat a přitahujeme si další a další situace, kterých se obáváme. No jen si vzpomeňte…něco vám nevyšlo tak jak byste chtěli…a vaše slova a myšlenky jste vypustily do éteru stylem… „ještě ať mi nevyjde tamto či ono, tak se z toho zblázním“ a je to.
Ale pojďme se podívat na to, proč se nám děje něco, s čím počítáme a vůbec si nepřipouštíme, že by to mělo být jinak, než chceme, než sníme, než si plánujeme:
Zkusme si dát opět příklady:
1 Příklad: Když nedohlédneme proč se to NĚCO děje…ale pak se to NĚCO dozvíme
Blíží se čas dovolené, na kterou se celá rodinka těší. Je to rodinka ve složení mamka, taťka a dvě malé dětičky. Celý rok se rodiče honili v práci, aby za přesčas měli nějakou tu korunku navíc a mohli ji ušetřit na dovolenou. Je to jejich očekávaná, první společná dovolená u moře. Vše potřebné na cestu, je nakoupeno, pasy vyřízeny a vyzvednuty, další a další běhání kolem vysněné dovolené je ve finále. Zbývá pár dnů, všichni jsou natěšeni….a přijde den, kdy se obě děti nakazí infekčním muribundusem, se kterým se nedá vycestovat. BÁC… dovolené je konec….rodiče se pohádají, jsou rozladění, děti pláčou. Nedivím se… první reakci a nedivím se ani druhé reakci….která potvrzuje, že to co nám do cesty přichází a co se děje…co na první pohled vypadá jako zlo…se na druhý pohled ukáže jako to největší dobro….ale pojďme dál. Za pár dnů, kdy rodiče sledují zprávy v TV slyší a vidí, co se stalo s autobusem, se kterým měli cestovat na svou vysněnou dovolenou…spousta zraněných…několik mrtvých. Oni sice přišli o nějakou tu korunu a svou vysněnou dovolenou….ale ….to nejcennější jim zůstalo…život a zdraví…protože i ten muribundus, který děti mají pomalu odchází.
Ne vždy se podaří se dozvědět, co by se stalo, kdyby to bylo tak jak jsme si vysnili….ale máme svou fantazii….a tak si můžeme představit co by se mohlo stát.
2 Příklad: Když si postavíme hlavu….a tlačíme na pilu.
On jediný je pro mě ten pravý…jedině jeho chci…cítím to a vnímám…jedině on je srdce mého šampion. A tak se tato dívčina snaží, intrikuje až nakonec toho dotyčného dostane násilím k sobě…vydupe si ho svou umanutostí, byť on o to nestojí. Bydlí oba na dědině (vsi) a protože je holčina v očekávání, tak si ji klučina vezme za ženu, aby rodině ani holčině neudělal ostudu. Uběhne pár let… a holčina mi píše, protože neví co je špatně… podává na policii trestní oznámení, které dokládá lékařskou zprávou…protože její srdce šampion ji už po pár měsících od svatby tluče jak nezralé žito….ale až dnes dostala odvahu s tím něco udělat. Jenže z klučiny, se stal muž… zvykl si na jisté pohodlí, které mu žena poskytuje…a tak se jí drží jak pijavice…slibuje hory doly a holčina ze které je žena dá na jeho slova…vše je odpuštěno… a za pár týdnů se situace opakuje a tak to jde několikrát dokolečka dokola…. Je jen na ní, kdy pochopí, že se nám děje jen to co dopustíme, aby se nám dělo…. Jako lekce za její umanutost, že kdysi nepřijala, fakt, že je spousta dalších, kteří jsou pro ni tím pravým to stačilo…je čas něco změnit…. Není třeba přijímat facky a ponížení dál a dál…stačí přiznat si svou vinu (kdysi), najít sílu udělat OPRAVDOVÉ rozhodnutí….poděkovat za tuto zkušenost a nechat vše plynout tím správným směrem (vím…. Co je správné? Přesně to kde se právě teď nacházíme… ale je třeba si uvědomit, že na světě nejsme za trest… trest už byl dostačující a tak záleží jen na té ženě co bude dál).
3. Příklad: Když přijmeme vyšší moc a plán nad námi.
Tento příklad se může sice zdát malicherným a je z mojí nedávné zkušenosti…. ale jak jsem tak sledovala některé své spolužačky, jak toto předzkouškové období snášejí…tak se domnívám, že některé z nich by taková krávovinka rozhodila ještě víc, než už rozhozené byly.
Jak víte, nedávno jsem v Praze dělala státnice… datum byl jasný….ale třikrát než jsme se ke státnicím dostali nám změnili pořadí. Měla jsem jít ke zkoušce hned po ránu jako první v daný den… během několika dnů… toto pořadí bylo změněno a měla jsem jít jako pátá po obědě :o). Tak fajn….má to tak být…. večer před osudným dnem jsem se dozvěděla, že jdu na řadu jako druhá po obědě :o). Je to banalita…ale kdo zažil státnice a pamatuje si, jak mu hrály nervičky…jak ho dokázala rozhodit kde jaká prkotina…. ví, že toto přehazování by ho možná rozhodilo. Nedávno jsem zmínila mé tři spolužačky… které šly v pořadí za mnou, takže i jim se pořadí současně se mnou míchalo :o). Za ty tři roky, co spolu válčíme ve škole…jsem je už tím svým….VŠE SE DĚJE JAK MÁ…. hezky nakazila :o). Vzaly to s takovým klidem …a vůbec celé naše státnice s Marcelkou a Peťkou, které se mnou sdílely pokoj na hotelu jsme byly v takové vyrovnanosti, že jsem z toho měla fakt velkou radost, že i ony životní situace umí brát tak jak jdou. Mimochodem…. jedna z našich spolužaček, po celou dobu na sebe upozorňovala jak nic neumí, jak to nedá, atd…. vlastně díky ní se zamíchalo poprvé pořadí a místo mě šla hned ráno na řadu ona…. Bohužel…neměla šťastnou ruku při tažení otázek… možná bych si ty otázky vytáhla já….kdo ví…. Do pořadí jsem nezasahovala a tak jsem každou změnu přijímala s tím, že to je pro mě to nejvhodnější :o) a je to tak jak to být má.
Je to už dlouho co jsem psala PRAVDU O ŘECE ŽIVOTA…a toto je takové menší pokračování …. Snad takové dovysvětlení, jak se nechat unášet proudem řeky života …a užívat si ho. Můžete a nemusíte mi věřit…. Ale moje zkušenost je taková….když začneme přijímat životní situace, tak jak jdou, byť naše představy jsou jiné …tak se nám lehčeji žije…ušetříme si spoustu nervů a zklamání, slz a bolesti…. Je jen na vás, jestli se necháte unášet řekou života, jestli začnete přijímat život, tak jak jste si ho kdysi naplánovali…tam nahoře… je to na každém z nás…jak se k životu tady na zemi postavíme…jak si ho prožijeme…jak s ním naložíme….jak moc si ho zkomplikujeme.
Mějte se a smějte se…. a čtěte mezi řádky…všechny moje myšlenky se do písmenek nedají za chytit a nelze vám vše servírovat pod nos…je potřeba si na něco přijít sám.