Utomatické písmo a kresba

Automatické písmo a kresba

Jedním z dobře známých fenoménů v oblasti mimořádných duševních schopností je automatické písmo a kresba. Jak to však ve skutečnosti funguje, to už tak všeobecně známo není. A co je opravdové automatické písmo či kresba, neví kolikrát ani ti co s sobě tvrdí že ji používají.

Zkusme si nejprve stanovit definici co je a co není automatická tvorba. V podstatě je to lidská činnost (řeč, zpěv, provozování hudby, kresba, písmo a j.), kterou člověk provádí ve stavu změněného vědomí. Po tuto dobu je jeho pět smyslů úplně vyřazeno z činnosti. Jestli někdo o sobě tvrdí, že například určí nemoc pomocí automatické kresby a potřebuje k této práci brýle, tak je to podvodník, nebo člověk neznalý této problematiky.

Byl jsem mnohokrát svědkem těchto aktivit a vždy osoby které psaly, nebo kreslily byly v transu. Nevnímaly své okolí a žádný hmotný podnět je nedokázal z tohoto stavu vytrhnout. Dnes již zesnulá paní Marková z Kyjova byla známá svými astrálními obrazy, které byly za bývalého režimu prezentovány jako „naivní malba.“ Její díla byla vystavována několikrát i v zahraničí. Když jsem byl osobně přítomen její tvorbě tak jsem viděl že „cosi“ kreslí prostřednictvím jejich rukou „něco“ o čem ona neměla ani tušení. Co je na obraze zjistila až se probrala z vytržení. Po celou dobu této akce brala pastelky, které mněla položeny za svými zády levou, nebo pravou rukou zcela automaticky. Oběma rukama pak pohybovala s pastelkami po papíře který mnohdy mívala taktéž skoro za zády. Oči mněla zavřené, nebo jí nepřítomně těkaly po okolí. Výsledek této činnosti byl však vždy perfektní. Obrazy byly do detailu propracovány a nikde nebyl sebemenší kaz. Bohužel jsem ji neviděl při práci s olejovými barvami. Určitě by to též stálo zato.

Další automatickou činnost prováděla moje učitelka léčitelských umění – paní Františka Švrčková ze Zlína. Ta občas ucítila nutkání vzít do ruky tužku nebo pero a položit je na papír. Pak ztratila na chvilku vědomí a po probuzení byl list pokryt zvláštními značkami připomínajícími vzdáleně hieroglyfy. Ona sama nedokázala „své“texty přečíst, nebo rozluštit.  Podařilo se nám to částečně až po její smrti. Zanechala po sobě několik set, možná i tisíc stran hustě popsaných těmito kuriózními znaky. Z rozluštěných úryvků bylo pak zřejmé, že jejím prostřednictvím chtěly dát duše zemřelých najevo, že nestačily něco dokončit, nebo vzkázat. Touto formou chtěly splnit nedokončené, aby měly na onom světě zasloužený klid.

Setkával jsem se i s dalšími lidmi kteří těchto schopností využívali k prospěchu svých bližních např. přesným diagnostikováním nemocí touto kresbou. Většinou měli vždy po provádění těchto činností dobré pocity, že mohli někomu pomoci. Bez výjimky však tvrdili, že musí být pokaždé stoprocentně dodržena určitá pravidla. Protože při automatické činnosti nedává člověk k dispozici jen své tělo, ale hlavně duši někomu nebo něčemu, co není z tohoto hmotného světa, musí být nadmíru opatrný. Toto se bohužel v převážné většině v této době vůbec nedodržuje. Není pak divu, že lidé takto riskující končívají velmi špatně.

Má se dodržovat, že v prvé řadě může toto provádět pouze dospělá osoba. (I když se v minulých stoletích využívaly hlavně děti pro jejich duševní čistotu.) V druhé řadě musí tento člověk být na vysoké morální úrovni. – Na jaké duchovní úrovni je médium s tak vyspělou inteligencí se v neviditelnu spojí a ta se pak prostřednictvím jeho těla podobně projevuje. V neposlední řadě je nutno provést před započetím jakékoliv podobné akce ochranné opatření, protože se člověk stává v tom okamžiku otevřeným pro neznámé síly. Za tím účelem bylo vypracováno mnoho účinných technik. A naposled – co je to nejdůležitější: Každý kdo začne používat automatických schopností by si mněl uvědomit, že na světě není nic zadarmo! Nejen na tomto hmotném světě, ale i na jiných jemnějších úrovních. Za služby které nám prokáže „něco“ nebo „někdo“ z vyšších, ale také z nižších neviditelných sfér se platí! A bohužel ne penězi, které se dají v případě nouze vypůjčit. Dopředu nikdo neví, čím zaplatí! Někdy je to „jen“ doživotní služba jakési neviditelné mafii, většinou však duše upsaná ďáblu! Pohádky nejsou až tak do detailu úplně celé vymyšlené!

Mám na Slovensku přítelkyni která před lety začala experimentovat s automatickým psaním. Ruka jí bez jejího vědomí psala  srozumitelné texty. Bylo jí sděleno že s ní navázala kontakt bytost jménem Šavel. Písmo jí oznamovalo události které se odehrají v příštích hodinách nebo dnech a dostávala perfektní rady, jak si zlepšit své zdraví. Dopředu věděla že jí přijede neohlášená návštěva a také co jí přiveze. Toto vše se jí zpočátku velmi líbilo. Ze svého duchovního rádce byla přímo unešená.

Marně jsem ji upozorňoval na to že mám schopnosti kterými jsem zjistil že se jedná pouze o část její vlastní duše. Tato manifestuje své schopnosti prostřednictvím fiktivní osobnosti. Neviditelná bytost se může časem úplně osamostatnit  a postavit proti ní. Nebylo to však nic platné. Všechny zprávy od Šavla  byly stoprocentně pravdivé a zdálo se že i absolutně neškodné. Mnohé jí velmi pomáhaly.

Jednoho dne však dostala od svého duchovního rádce smutnou zprávu. Tužka jí napsala že její syn studující v Bratislavě náhle zemřel. Chudinka z toho dostala infarkt. Naštěstí jen slabý který přežila. V co nejkratší době se pak vydala oblečena do černých šatů do Bratislavy. Tam ji ale k velkému údivu přivítal syn živý a zdravý. Jen se ptal, kdo že v rodině zemřel.

Tento příběh má však smutnou dohru. Nic tím neskončilo. Paní se sice po této smutné zkušenosti snažila okamžitě přetrhat všechna pouta s Šavlem, ale marně. Bohužel se jí to nepodařilo ani po mnoha letech. Jak vezme do ruky tužku nebo pero, nenapíše ani přání k Velikonocům. Pod rukou jí vznikají vyhrůžky a hrozby z nichž jde mráz po zádech. Dokonce nebývají ani podepsány Šavel, jak bývalo zvykem. Papír je pokryt různými jmény, ale hlavně ji všechny tyto texty psychicky deptají. – Žádné dobré rady jako dřív! Moje přítelkyně se již dávno musela rozloučit s klidným spánkem, s jakýmkoliv psaním a bohužel to vypadá tak, že se také rozloučila se zdravým rozumem.

Všichni ti co s velkým nadšením berou v dnešních dnech do rukou tužku aby jim označila chorá místa na obrázku nemocného, by si mněli dát velký pozor. Ti co píší automatickým písmem samozřejmě také. Obojí by si mněli dát otázku: Mám ve svém srdci pouze mír, lásku a touhu pomáhat potřebným? Někdo „shora“ mi zatím nezištně pomáhá. Ale proč? Nebudu muset za to někdy také zaplatit svojí duší?

A úplně na závěr bych chtěl dodat, že i obrázky které mi z lásky věnovala paní Marková skončily v ohni. Každého citlivého diváka vtahovaly někam, kde to nebylo příjemné a cítil jsem, že odtud nebylo ani návratu. A co se týká všeobecně obrazů-tedy i těch nejobyčejnějších: Do každého obrazu zakóduje jeho autor nevědomky svůj momentální duševní stav. Z některých obrazů na nás dýchá láska, z některých čiší strach. Nemáme- li sami jemné vnímání pro umění, mněl by nám někdo citlivý obraz do bytu vybrat. Někdo, komu důvěřujeme. A u abstraktní malby to platí dvojnásob! Existují i obrazy, do kterých bylo přímo zakódováno aby lidem ubližovaly. Aby nás někam vtahovaly. Aby jsme někomu sloužili. Ale o tom někdy příště.