Odpuštění je cesta lásky

 

Odpuštění je cesta lásky

Síla lásky a odpuštění dokáže

v našem životě zázraky
 

Obrázky na profil, obrázky na lide.cz

 

 

Odpuštění sobě i ostatním nás osvobozuje od minulosti. Odpuštění je odpovědí téměř na všechno. Když máme v životě nějaký zádrhel, obyčejně to znamená, že je třeba někomu odpustit. Pokud volně neplyneme životem, zpravidla jsme ulpěli na nějakém okamžiku v minulosti. Může to být lítost, smutek, ublížení, strach nebo vina, stud, hněv či odpor, někdy dokonce i touha po pomstě.

     To vše pramení z neschopnosti a neochoty odpustit, odpoutat se od minulosti a žít přítomností. Odpovědí na jakékoli léčení je vždy LÁSKA. A cestou k lásce je vždy ODPUŠTĚNÍ. Odpuštění odstraňuje zášť. Velmi často si nedokážeme uvědomit, že závislost na minulosti, ať byla jakákoli, nám škodí. Mnoho lidí se nedokáže radovat z přítomné chvíle kvůli něčemu, co se stalo v minulosti. Nemohou žít naplno, protože kdysi udělali něco špatně nebo neudělali vůbec. Nemohou se radovat z dneška, protože přišli o něco, co měli kdysi. Nejsou schopni lásky, protože jim kdysi někdo ublížil. Protože kdysi se jim při určité činnosti stalo něco nepříjemného, čekají, že se to stane znovu. Jsou přesvědčeni, že jsou již navždy špatní, protože, kdysi udělali něco, čeho litují. Život nevypadá podle jejich představ, protože jim kdysi někdo něco provedl. Myslí si, že se musí rozčilovat dnes, protože se rozčílili i kdysi v podobné situaci. Díky nějaké velmi staré zkušenosti, kdy s nimi někdo ošklivě jednal, nikdy neodpustí a nezapomenou.

     "Jim", viníkům je to srdečně jedno, obyčejně ani nic netuší. Jen my sami si tak ubližujeme, protože se bráníme naplno prožít přítomnou chvíli. Minulost je pryč, je uzavřená a nelze na ní nic změnit. Můžeme prožívat vždy jen přítomný okamžik. Jestliže se v mysli zaobíráme minulostí, žijeme ve vzpomínkách, a tak se připravujeme o prožitek přítomnosti.

     Miluj svůj život

 

 

Obrázky na profil, obrázky na lide.cz

 

 

Odpuštění je projevem ochoty

podívat se na otázku sporu z vyššího hlediska

a vidět vše z nadhledu.

 

 

Odpuštění je cesta

k vnitřnímu klidu a míru duše.

 

 

Odpuštění nás oprošťuje od zranění,

které jsme utrpěli v minulosti.

 

 

Odpustit znamená i to,

že předáme svůj spor do vyšších rukou

a budeme žít nezatíženi tím, co bylo.

 

 

Odpuštění je guma,

kterou můžeme vymazat bolestnou minulost.

 

 

Odpuštění je cesta lásky.

 

 

Odpustit znamená mít zájem o druhého člověka

a v srdci lásku k druhému člověku

nehledě na to, co se kdysi odehrálo.

 

 

Oč vlastně při odpuštění jde?

Jde o rozhodnutí

již dál netrpět,

nevyžívat se v nenávisti a zlobě,

vzdát se touhy nadále zraňovat druhé

a zároveň se také vzdát touhy zraňovat sebe pro to,

co se odehrálo v minulosti.

 

 

 

 PROČ ODPOUŠTĚT ?

     Neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, včetně jeho těla a psychiky. Zanedbané, potlačené a někdy i zdánlivě zapomenuté křivdy nic neřeší. Působí destruktivně. Neodpuštění člověka ničí, rozkládá a znepokojuje. Je zdrojem napětí a podrážděnosti. Neuzdravené křivdy se mění i ve zdroj ubližování druhým. Ať už totiž člověk chce nebo ne, předává to, co sám zakusil dále. Potřebuje se utrpení zbavit a tak ho přesouvá dál. Ono se k němu pak ale vždy navrací…

     Neodpuštění působí jako jed zasahující všechny oblasti života a vztahů: k Bohu, k lidem, ke světu a i k sobě. Projevuje se na úrovni osobní, na úrovni rodin, různých skupin i národů…

     Skrze odpuštění se člověk stává vnitřně nezávislým na negativním vlivu zla. Ukřivdění pak ztrácí svou zničující moc.

 

 

 

ODPUSTIT NELZE "NA POVEL"

     Odpuštění není mnohdy jednoduchou záležitostí. Pocit křivdy člověka zasahuje v mnoha vrstvách. Proto zpracování křivdy a odpuštění musí proběhnout ve všech zasažených úrovních a oblastech lidského života.

     Rychlé a levné rady typu: "musíš hned odpustit", "zapomeň na to", "čas léčí rány" jsou neúčinné a k opravdovému odpuštění vedou jen zřídka. Vyrovnání se s křivdou, odpuštění a uzdravení je dynamickou záležitostí, která mnohdy potřebuje svůj čas.

 

 

 

KROKY NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ

 

     Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity. Na počátku tohoto procesu je dobré uvědomit si svou hodnotu jako člověka i jako Božího dítěte a připomenout si, že i když se cítíme nemilováni a nedoceněni, Boží láska k nám trvá. V Bohu je naše bezpečí a význam.

 

PŘIZNAT SI POCIŤOVANOU KŘIVDU,

 

negativní emoce a svá zranění. Přiznat si, že mi vzniklá situace vadí a že mě bolí. Přiznat si, že mám problémy odpustit a že možná viníkovi nepřeji rozhodně nic dobrého. V této první fázi je třeba před sebou své pocity nepotlačovat a nic si nenalhávat.

 

POJMENOVAT SVÉ POCITY.

 

Tato fáze může být pro mnohé důležitá. Je možné si najít důvěryhodného partnera, před kterým můžeme své pocity slovně formulovat. Může jím být někdo blízký, náš zpovědník, ale i Bůh. Důležité ale je, aby v tomto kroku nebyl člověk sám. Mohl by totiž upadnout do pasti sebelítosti, která člověka uzavírá a znemožňuje jeho rozvoj.

 

POHLÉDNOUT NA KŘIVDU NEZAUJATĚ

 

z jiného úhlu, nadhledu, či odstupu. Připustit si, že vzniklá situace může mít i jiná hlediska, než ta, která vidíme úhlem svého pohledu. Uvědomit si, že ukřivdění je obecnou lidskou záležitostí.

 

SNAŽIT SE POCHOPIT TOHO, KDO NÁM UBLÍŽIL.

 

Možná, že dotyčný člověk nejedná vědomě zle. Jeho jednání třeba ovlivňuje jeho podvědomí a špatné zkušenosti. Často lidé jednají zle, protože ani jinak neumějí. I Ježíš se na kříži modlil: "Otče odpusť jim, neboť nevědí co činí"

 

ROZHODNOUT SE NEŠKODIT A ZŘÍCI SE POMSTY.

 

Nepřát, ani nepůsobit viníkovi zlo. Rozhodnout se ho přijmout jako člověka, bez ohledu na jeho vinu. Nemluvit o něm zle před lidmi.

 

 

(I.Mucha,P.Semelka)

 

 

 

Ničím se neznepokojuj,

 

 ničím se nermuť,

 

 všechno pomíjí,

 

 Bůh se ale nemění.

 

 Máš-li v srdci Boha,

 

 nic ti nechybí,

 

 jeho láska stačí.

 

 

(Terezie z Avily)



Více zde: http://www.mojiandele.cz/odpusteni/